Odříkaného největší krajíc aneb proč dnes denně vařím

Když mi bylo dvacet a studovala jsem medicínu, tvrdila jsem, že nikdy nebudu vařit. Že budu dělat dobře svoji práci, ve které si vydělám peníze a jídlo si přece koupím. Třeba si zaplatím i uklízečku. Prostě jistými věcmi se nebudu zabývat, protože mě nebaví, a budu dělat něco vysoce kvalifikovaného, něco na úrovni. Vaření jsem nesnášela a považovala ho za ztrátu času.

O několik let později se pomalu blíží můj návrat do práce na klinice a já nemám na anestezii ani pomyšlení. Se dvěma dětmi za zády googlím, jak nejlépe upravit růžičkovou kapustu, a přemýšlím, co by se dalo uvařit z ředkví, které dorazily s pytlem zeleniny z farmy. A vtom si s hrůzou uvědomím, že… mě to snad baví! Jak se tohle stalo? Jsem tohle ještě já?

Nové obzory

Když dcera začínala s příkrmy, přirozeně jsem se začala zajímat o stravu. Do té doby to nebylo nic, co bych měla řešit. V práci jsem chodila do nemocniční jídelny, po cestě domů jsem si koupila kafe a koláček, v noční službě jsem chroupala sladké sušenky a když už jsem něco vařila doma, tak maximálně těstoviny s omáčkou a sýrem.

Na mateřské jsem celkem brzy zjistila, že příkrmy ve skleničkách asi nejsou to pravé ořechové, a tak jsem začala trávit v kuchyni víc času. Ne že by se mi chtělo. Ale zdraví dítěte je velká motivace, že… Co se mi ale chtělo, protože mě to vždycky bavilo, je studovat. A teď jsem měla spoustu času na vyhledávání informací a vzdělávání se.

Pomalu jsem přicházela na to, že

• je rozdíl mezi čerstvě připraveným jídlem a jídlem z krabičky
• je rozdíl mezi zeleninou ze supermarketu a zeleninou vyrostlou na zahradě na slunci
• to, co je prezentováno jako zdravé, ve skutečnosti být zdravé vůbec nemusí
• a hlavně, že co a v jaké kvalitě jíme, zásadně ovlivňuje naše zdraví (Světe div se, ale na tohle jsem opravdu přišla až na mateřské a nikoli při studiu medicíny.)

Můj přístup k jídlu se začal měnit. Párkrát jsem si přečetla složení různých druhů rozpékaného pečiva, které často čítá přes deset řádků, a přestala jsem mít chuť něco takového dávat sobě i svým dětem. Přestala jsem kupovat polotovary a cukrovinky i veškeré maso ze supermarketu. Začali jsme odebírat zeleninu z farmy v rámci komunitou podporovaného zemědělství.

Když jsem poprvé ochutnala bio celer z farmy, byla jsem ohromená, jak velký byl chuťový rozdíl oproti tomu ze supermarketu. Protože pytel zeleniny často obsahoval i druhy, které jsem vůbec neznala, byla to pro mě příležitost něco se naučit a obohatit jídelníček. Začala jsem zkoušet nové recepty. Začala jsem přemýšlet nad tím, co kdy roste. Začala jsem vidět jídlo v úplně nových souvislostech.

Dnes vařím denně a nedovedu si představit, že by to mělo být jinak.

Vaření mi do života přináší

• pocit smyslu (protože co je nakonec důležitější, než kvalitně nakrmit svou rodinu?)
• kreativitu a nikdy nekončící inspiraci
• stále nové objevy a výzvy (třeba při cestování)
• a stále častěji i pocit flow, kdy se čas zastaví a soustředím se jenom na to, abych nakrájela mrkev, a tím si mimoděk aktivuju parasympatický nervový systém a snižuju stres. Takže taková mindfulness meditace s tím, že výsledkem je krom zklidnění i oběd 🙂

A pak je tu ještě jedna zásadní výhoda – svoboda. Dřív pro mě svoboda znamenala mít dost peněz na to si jídlo koupit. Dnes pro mě znamená možnost stravovat se podle svých představ. Vyrazit na celodenní výlet s dětmi a neomezovat se tím, jestli je po cestě restaurace, jestli je otevřená a jestli vůbec nabízí kvalitní jídlo.

Na cestách si vybíráme vždy ubytování s kuchyní (pokud si ji nevezeme s sebou 🙂 ). Umožňuje nám to bydlet i v odlehlejších lokalitách a poznat místa mimo hlavní turistické trasy. A třeba i při večeři pozorovat západ slunce nad toskánskými kopci.

Takhle. Vůbec netvrdím, že teď seknu s medicínou a stanu se kuchařkou. Když mám možnost si pár dní od vaření odpočinout, s radostí to udělám. Nelibuju si ve zdobení dortíků ani ve vyrábění domácích marmelád. Vybírám si co nejjednodušší recepty a čas v kuchyni se snažím spíš minimalizovat. Hospodyňka v domácnosti na plný úvazek je pořád to poslední, co bych chtěla dělat.

Ale pokud si můžu vybrat, jestli si někde dám fast food nebo si uvařím, pak je vaření jasná volba. Zdraví je pro mě totiž na prvním místě.